–Zapomenuté osobní vozy–
Vítám vás u dalšího dílu „seriálu“ Zapomenuté osobní vozy. V minulém díle jsem se věnoval rekonstrukci dvou velmi jedinečných vozů dnešní řady Bdt754, s bohatou historií. Tyto vozy se podílely v letech 1969 až 1972 i na vozbě elitního expresu „Vindobona“ s motorovými vozy M296.1 ČSD a přípojnými vozy Aam, Bam a BRam. Tím bylo nastoleno téma expres Vindobona a jeho vozy pod správou ČSD, kterým se budu věnovat v následujících dílech. Rekonstruované vozy Bdt754 beru jako inspiraci a důkaz, že vozy této skupiny ještě neřekly své poslední slovo, ale k tomu ještě pár vět v závěru.
Vozy řady Bam s oddíly 2. vozové třídy byly také součásti původní české soupravy Vindobony. Vagonka Studénka v roce 1969 vyrobila malou 5kusovou sérii vozů Bam, na které však z důvodu své značné vytíženosti ve výrobě použila totožnou vozovou skříň, právě vyráběnou pro vozy 1. třídy řady Aam, taktéž určených pro Vindobonu. Proto mají tyto vozy pouze 9 oddílů místo, pro druhou třídu obvyklých, 10 oddílů. Turnusová potřeba vozů pro Vindobonu byly 4 vozy a pátý sloužil jako záložní. Po ukončení provozu souprav ČSD na expresech Vindobona byly vozy využívány na vnitrostátních motorových rychlících. Po roce 1983 došlo k přeznačení všech pěti vozů na řadu Bmn a tím začala velká vlna častého přeznačování těchto vozů. Rok 1989 přežily pouhé 2 vozy z původních 5 a tak pro jejich atypičnost se jejich označení velmi často měnilo, aby „nezavazely“ v číselném intervalu, nebo písmenném označení jiným vozům početnějších řad. Vývoj označování tedy probíhal schematicky takto: Bam (1969) 61 54 20-09 950-954 = Bmn (1983) 70 54 20-09 950-954 = Bn (1990) 70 54 20-09 951 a 952 = Bn (1994) 70 54 0 054 001 a 002 = Bn (2003) 95 54 5 054 001 a 002 (zde po přechodnou dobu i špatně označeny jako Bnp) = Bn751 (2007) 95 54 5 053 201 a 202 = Bn751 (2009) 50 54 29-29 201 a 202 = Bn056(2016) 55 54 29-29 201 a 202, jako historické u ČD; DHV Lužná u Rakovníka dosud. Technicky jde o čtyřnápravový vůz 2. vozové třídy s boční chodbou a oddíly pro cestující. Vůz obsahuje 9 oddílů a v každém se nachází 8 míst k sezení. Původní sedadla v oddílech jsou potažena koženkou červené barvy. Celková obsaditelnost vozu je 72 míst k sezení. Okna jsou otevíratelná, polospouštěcí s dvojitým zasklením. Vůz má dvě buňky WC a dvě umývárny na představcích. Topení je teplovodní, kde se kapalina ohřívá v nezávislém naftovém agregátu pomocí hoření plamene. Topná soustava se skládá ze dvou na sobě nezávislých agregátů, které vytápějí pomocí oběhového čerpadla prostory celého vozu. Povolená maximální rychlost vozu je 120 km/h. Vozy se po roce 2000 nejčastěji objevovaly na vozebním rameni Praha – Mladá Boleslav hl.n. – Turnov – Tanvald na osobních vlacích i rychlících. Oficiálně dosloužily v roce 2014 pod domovským depem Liberec, avšak v tu dobu byly již delší dobu odstaveny v depu Turnov, kde se nachází a chátrají dodnes. Se slzou v oku vnímám myšlenku, že poslední dva vozy dosud existují v relativně kompletním stavu a byla-li by vůle, mohly by hrdě reprezentovat československý průmysl na nostalgických jízdách Evropou v retro soupravě ČSD Vindobony dodnes. Tento záměr tu chvíli skutečně byl. Po jejich vyřazení roku 2014 byl záměr opatřit jeden z vozů sedadly 1. třídy a právě spolu s druhým vozem Bn751 a dochovaným již historickým restauračním vozem BRam prezentovat provoz Vindobony za éry ČSD. Myšlenka se však časem vytratila a vozy byly koncem roku 2019 nově vzniklým Centrem historických vozidel v Lužné u Rakovníka nabídnuty k prodeji jako zbytný majetek. A tak smutně oba čekají na svůj další osud a využití.
Popis řady i vozu (zde), fotografie interiéru s mnoha detaily si můžete prohlédnout zde.
